Jeden z největších portálů v Moravském krasu byl rozšířený mrazovým zvětráváním. Vede do asi 48 m dlouhého dómu osvětleného až na konec denním světlem.

Rytířská jeskyně představuje u nás jediný příklad tzv. jeskynního hradu, které jsou docela běžné především v alpských zemích. Výhodou jeskynních hradů byla nenáročnost stavby, neboť postačilo uzavřít dolní část portálu zdí s brankou. Ovšem náročná dostupnost, a to navíc pouze pro pěší (nanejvýš jezdce), představovala značné omezení. Portál jeskyně přehrazovaly dvě zhruba rovnoběžné zdi kladené nasucho, mezi nimiž byl 6 m široký parkán. Jím také procházela přístupová komunikace. Z první zdi zůstala rozesutá hráz a také druhou, silnou přes 1,5 m, poškodily amatérské výkopy a možná i starší archeologické výzkumy. Ty také značně narušily dno 48 m dlouhé jeskyně, takže k zástavbě a jejímu charakteru se dnes nelze blíže vyjádřit. O tom, že v ní nějaké stavení bylo, svědčí nález gotického klíče. Další četné nálezy z oficiálních výzkumů nejsou dosud zpracovány, ale svědčí o využití už ve 13. století a o jeho ukončení v 15. století. O účelu hradu lze jen spekulovat. Zda měl sídelní funkci je vzhledem ke vzdálenosti od osídlení otázkou, vojenskou (a strážní?) úlohu dokládají objevené šipky. V neklidném 15. století byla jeskyně opuštěna a dřívější uživatelé se do ní už nevrátili.

Literatura
Miroslav Plaček: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, 2001

[flagallery gid=13 name=Gallery]